Úsměvná historie

Konec elektroletu v Čechách a jeho vzkříšení

- to vše během jednoho dne.

Bylo to na začátku léta 1990.

Naše novoměstská a královehradecká parta přijela na tradiční Hadačovu soutěž elektroletů do Nesvačil. Její vysoká prestiž byla tentokrát umocněna Honzou Davidem, team managerem (západo) německé reprezentace, který přivedl celou německou špičku, na což se chytla i celá rakouská špička a nechyběli ani Švýcaři. Zapadlo to do euforie těsně porevoluční doby - přivítat nás v Evropě, něco nám předvést, podívat se, jak to u nás za bývalou železnou oponou vypadá a trochu si pojíst a popít (pro ně) za směšný peníz. Mnozí z nich to neunesli a v neděli byli k nepotřebě.

Sice jsme již dříve něco málo slyšeli, jak se létá elektrolet "venku". Očité svědky, kteří s vykulenýma očima líčili neuvěřitelné výkony elektropohonů, jsme brali tak trochu s rezervou, protože jsme sami nejlépe věděli, co elektropohon dokáže. :-)

Na tak velkou událost jsme přijeli už ve čtvrtek, abychom za pátek ještě doladili formu a mohli se před otevírající se Evropou ukázat v nejlepším světle, protože našich 11 průletů mezi bázemi byl prostě nářez! Nutno dodat, že jsme na soutěž přijeli s klasickými balzovými modely poháněnými (světe drž se) dvěma spřáhnutými Mabuchi 550 (á 80,- Kčs), napájenými 10 ks hmotových NiCd akumulátorů, tzv. "fialek" (á 40,- Kčs). Dále je nutné dodat, že brána pro náklaďáky na letišti nám byla úzká - takoví jsme byli těžcí borci !

V pátek ráno jsme při snídani před stanem pozorovali jednoho německého nyní již přítele, jak si nese svůj kompozitový model na start. Někdo pronesl něco v tom smyslu "tak se ukaž". A to byla poslední věta, která na delší čas v okolí zazněla. Po jeho startu jsme zůstali zkoprnělí s nerozkousanou houskou v otevřených ústech. Po shlédnutí jeho 26 tréninkových průletů se nám ani nechtělo to nějak komentovat.

Pak následovaly další tréninkové lety zahraničních soutěžících. Naše dlouhé mlčení přerušil někdo myšlenkou, že takové létání na svahu je vlastně také hezké, ba dokonce zajímavější a že je to ta správná kategorie pro nás. Mimo jiné také finančně, protože našim novým přátelům ze západu létalo ve vzduchu tak asi 10 našich tehdejších měsíčních platů. Začali jsme všichni nadšeně plánovat naše nové svaháky a docela jsme se těšili na nové soutěžní úspěchy na svahu. Odpoledne jsme jaksi z povinnosti, ale bez velké chuti letěli s našimi brusy. Motory vůbec netáhly, baterky byly nějak špatně nabité a nějak to nechtělo letět proti větru. To naši budoucnost na svahu naprosto utvrdilo bez jakýchkoliv pochyb.

Z dnešního pohledu je to úsměvná historka. Ale vězte, že první setkání se světovou špičkou, kterou němci a rakušané byli a stále jsou, byl opravdu zdrcující útok na naše modelářské sebevědomí !

V podvečer přijel na letiště Robert Kunst (majitel firmy Robi, výhradní zástupce Robbe pro Československo). Upřímně se zhrozil, jakou demoralizovanou hromádku neštěstí nalezl. Jako velký propagátor elektropohonu to nemínil tak nechat a tak z toho byla debata dlouho do noci. Když jsme k ránu šli spát, byl na světě Robi team, s příslibem pomoci od Robertovy firmy.

Následné měsíce byly ve znamení rozprodávání všeho, co jsme doma měli, aby bylo na nákup nového vybavení. Bylo nutné nakoupit "počítačové" soupravy, mikroserva, samarium-kobaltové motory, sintrované NiCd akumulátory, spoustu nových materiálů. S technologií kompozitových modelů a výroby forem nám nezištně poradil přítel Zdenek Ješina, který to již tenkrát dobře uměl s kompozitovými modely F3B.

Také bylo nutné se naučit i jiný styl létání. V tom nám byl velmi nápomocen Honza David, kterého jsme překřtili na otce českého soutěžního elektroletu, a který na dlouhé roky ovlivnil nás všechny.

Následnou sezónu 1991 jsme již létali s kompozitovými desetičlánky a v roce 1992 jsme startovali na MS v Holandsku (J. Tinka, P. Husták a já). Byli jsme tam za exoty, protože jsme byli první účastníci MS z bývalého východního bloku v této kategorii. Všichni tam létali na 27 NiCd článků, my jsme jich měli pouze 24, protože se nám do našich původně desetičlánkových modelů více nevešlo. Ze 16 států se naše československé družstvo umístilo na 8. místě.

Ale to už se psala jiná kapitola elektroletu.