FERAT mini
První model Ferat jsem namaloval (na balicí papír) a postavil na přelomu 70. a 80. let minulého století. Byl poháněn tehdy novým a velice povedeným motorem MVVS 3,5 ccm se žhavící svíčkou. Poté následovalo několik dalších variant, které jsem postupně upravoval pro zlepšení akrobatických vlastností, poslední tři varianty byly již na elektropohon. Po těchto variantách o rozpětí 1,5 až 1,6 m jsem si na letošní sezónu postavil zmenšený Ferat mini.
Výhodou této koncepce jsou bezproblémové starty z ruky a hlavně možnost přistání do jakékoliv neupravené trávy. Menší rozměry umožňují ho vozit s sebou kamkoliv a kdekoliv si s ním zalétat.
Modely navrhuji ve vhodné aplikaci na PC a připravím data pro CNC frézování. Kamarád Pavel Tošovský (PT model) rozezní CNC symfonii a několik plátů se všemi tvarovými díly z různých překližek, balzy a sklotextitu jsou na světě. Zároveň se frézují i montážní přípravky, které zrychlí stavbu a zajistí rovnou, nezkroucenou kostru. Lepení pak jde rychle na svět.
Konstrukce
modelu je klasická. Křídlo a ocasní plochy mají žebra a potahy torzních skříní z balzy, nosníky ze smkových lišt. Bočnice trupu jsou z balzy 2 mm v rozích vyztuženy smrkovými nosníky. Předek trupu a odnímací kabina jsou plaňkovány z balzy 3 mm. Hmotnost draku před potažením je 335 g. Kužel je z 3D tiskárny a trámec sklopné vrtule je duralový. Model je potažen nažehlovací folií Oracover, barevné doplňky jsou z Orasticku a nápisy z reklamní folie. Hmotnost potahu je 109 g.
Technické parametry
Rozpětí
1 330 mm
Délka 1
035 mm
Letová hmotnost 1 276 g
Plocha
křídla
29,4 dm2
Plocha
VOP
6,0 dm2
Celková
plocha
35,4 dm2
Plošné zatížení kř.
43,4 g/dm2
Plošné zatížení celk. 36,0 g/dm2
Mohutnost VOP
0,56
RC vybavení
Přijímač
Jeti Duplex REX 7 Assist
Telemetrická čidla Jeti MUI-75 EX,
MRPM AC EX, MT-125 EX (teplota motoru)
Serva
3 ks E-max ES 09 MD II. (2x
křidélka + VOP)
1 ks
E-max ES 3054 (SOP)
Pohon
Motor
AXI 2820/14 Gold Line V2 KV 860 s teplotním čidlem
Regulátor
Jeti Spin 66 Pro (BEC)
Napájení
Jeti
Power Ion 4S2P 5 200 mAh (články 2600A)
Sklopná vrtule
RFM 11/8 na trámci s roztečí čepů 44 mm
Doba letu
od 13 do 16 min podle stylu létání – více než dostačující
Telemetrie
Z modelu přenáším do vysílače řadu telemetrických údajů, tím mám dokonalý přehled o stavu všech komponentů na palubě. Jsou to :
-- z MUI 75 EX - proud, napětí pohonných aku, odebranou kapacitu, čas běhu motoru
-- z MRPM AC EX – otáčky motoru
-- z MT-125 EX – teplotu motoru
-- z přijímače – napětí na přijímači, sílu signálu na obou anténách, parametr Q (%správně přenesených paketů), G tíhové zrychlení (přetížení), úhlové rychlosti v jednotlivých osách a teplota přijímače
Celkem tedy 15 parametrů, které ve vysílači zpracovávám čtyřmi způsoby:
1. Aktuální hodnotu veličin si zobrazuji na displeji vysílače v reálném čase. Na první obrazovce mám zobrazenu odebranou kapacitu, čas letu a foto modelu. Na dalších obrazovkách mám odebíraný proud, napětí, otáčky, teplotu motoru, sílu signálu, kvalitu přenosu Q a další.
2. Na některé veličiny mám nastaveny alarmy. Takto si hlídám důležité parametry, jako je síla signálu na anténách, kvalitu přenosu Q, napětí na přijímačích, napětí pohonných akumulátorů, odebranou kapacitu a teplotu motoru. Při splnění podmínky alarmu mě hlasový výstup upozorní a mohu ihned reagovat. Např. při hlášce o překročení odebrané kapacity mě příjemný dívčí hlas upozorní a jdu na přistání. Tím mám zajištěno vždy dost energie na přistání a nemusím sledovat čas letu, který se navíc mění podle stylu létání. Také si hlídám teplotu motoru, je to jistota při velmi teplém počasí. Vědomí, že mám vše pod kontrolou, přidá klidu při létání.
3. V hlasovém výstupu si můžeme nastavit periodické automatické hlášení zvolené veličiny, nebo si nastavit spínač pro okamžité hlášení. Používám hlášení o odebrané kapacitě pohonných akumulátorů po stisknutí mžikového spínače. Kdykoliv během letu zjistím odebranou kapacitu, aniž bych musel spustit oči z modelu.
4. Veškeré telemetrické údaje ze všech startů všech modelů si loguji a ukládám na kartu vysílače. Záznamy jsou datově velmi úsporné, a tak není problém s místem na kartě.
Doma si mohu v klidu pomocí Jeti Studia veškeré nalogované parametry zobrazit. Je to užitečné pro ladění pohonu, pro kontrolu umístění antén, řešení nestandardních stavů apod. Také je to dobrá prevence, dvakrát třikrát za sezónu zkontroluji důležité parametry, zda je vše v pořádku. Mohu tak s předstihem odhalit např. zhoršující se silu signálu na anténě při poškození koaxiálního kabelu antény.
Testování vrtulí je s telemetrickými záznamy radostí. Během pár minut jednoho letu zaznamenám všechny údaje při různých letových režimech a doma v klidu pomocí Jeti Studia vše vyhodnotím.
Létání
Při létání používám dva letové režimy. V režimu akrobacie mám křivkou plynu upraven minimální motor tak, aby se při staženém ovladači plynu nevypínal a nebyla aktivována brzda. Motor běží na minimální otáčky (s odběrem pod 2A) a nesklopená vrtule hezky brzdí při sestupných fázích letu. V tomto režimu mám model seřízen tak, že v horizontu musím držet výškovku mírně nataženou a při letu na zádech stejně mírně potlačenou. Je to důležité seřízení pro správnou akrobacii. Výkruty jsou pak rovné a nesudovité. Při uvedení do kolmého stoupání a puštění ovladače výškovky model pokračuje rovně kolmo. Při kolmém letu dolů se staženým motorem nikam neuhýbá.
Při přistání bez motoru se sklopenou vrtulí Ferat velmi dobře klouže, přispívají tomu i jeho štíhlé tvary. Připomíná to přistávání s větroněm. Nasazovat na finále se musí daleko a nízko. Znesnadňuje to správný rozpočet a na malých plochách s překážkami kolem (např. keře, vzrostlé plodiny) by mohl být problém.
Z tohoto důvodu používám druhý letový režim přistání. V něm mám nastaveny menší výchylky a výškovka je vytrimována na kluz bez motoru. Křivkou plynu mám posunutý motor tak, že je vypnutý s aktivovanou brzdou asi na 25% výchylky ovladače motoru (v regulátoru je nutné nastavit pevnou hodnotu kanálového pulzu pro rozběh). V rozsahu 0 až 20% výchylky ovladače motoru se aktivuje částečný butterfly vychýlením křidélek nahoru na +20 až +30°. Korekce výškovky není nutná. Tím se vyruší část vztlaku, zvýší čelní odpor a Ferat sestupuje větším úhlem tak, jak se na akrobatický motorák sluší a patří. Ovladatelnost není nijak narušena. Pokud je rozpočet krátký stačí posunout ovladač nad 20%, butterfly se zavře a kluz se zlepší. Na 20% výchylky ovladače mám nastaveno pípnutí, tím mám jednoznačně signalizovanou aktivaci butterfly. Dalším posunutím ovladače se zapíná motor při velmi krátkém rozpočtu. Je to pohodlné, intuitivní a mě to takto náramně vyhovuje.
Ferat mini si zachoval velmi dobré akrobatické vlastnosti svých předchůdců, je rychlý, stabilní a velmi obratný. Dokazují to záznamy maxim telemetrie v přijímači při použití velkých výchylek. Např. rotace na křidélka je registrována maximální hodnota 1 123°/sec (tři výkruty za sekundu) a max. rotace na výškovku 532°/sec (1,5 přemetu za sekundu). Z tohoto důvodu používám na ladnou a plynulou akrobacii výchylky menší, větší přepínám na razantní obraty. Během akrobacie se Ferat mini chová neutrálně, kam ho namířím, tam letí. Výkon pohonu umožňuje neomezené vertikály, na běžnou akrobacii mu stačí 2/3 plynu. Snese velké přetažení, po utržení se brzo chytne s malou ztrátou výšky. Vývrtku vybírá po uvolnění ovladačů během ¼ otočky, kopané výkruty zastavuje okamžitě. Model jsem navrhl tak, abych se nikdy nemusel bát jakkoliv zatáhnout za výškovku, přijímač zatím registruje v maximech telemetrie přetížení 15,6 G.
Posunutím těžiště dopředu a jiným seřízením ho lze přiblížit k cvičným modelům pro základní nácvik akrobacie. Variantně lze použít k napájení sadu 4S1P při použití menšího motoru s příkonem kolem 400 W. Poté bude letová hmotnost kolem 1 kg a pro začátečníky by to mohl být vhodný další model po prvních hornoplošnících. Z důvodu dovážení bude u této varianty s lehčím akumulátorem nutné přesunout serva pro SOP a VOP pod křídlo (nyní je mám na konci trupu pod VOP) a náhony kormidel řešit bowdeny, lépe však pevnými táhly.
Ferat mini je poměrně malý a lehký model a při silnějším a turbulentním větru je to na něm znát. Proto mám trvale zapnutý režim Assistu „Normální (Damping)“ pro vyrovnávání poryvů. Tím se chová jako mnohem větší a těžší model a poryvy si na něj jen tak nepřijdou.
V dlouhých nožových letech se vrací na křidélka. Není divu, protože je to v podstatě mírný hornoplošník a je to daň za koncepci snadných startů z ruky a přistání na břicho. Není to dramatické a lze to snadno uřídit. Pro větší pohodlí mohu na dlouhé nožové lety zapnout stabilizační systém Assist v režimu „Zamknutí (Heading Hold)“, kde mám zamknutou pouze podélnou osu, tj. polohu křídla. Výškovku a směrovku plně ovládám kniply. Tím se eliminuje vracení křídla a dlouhé nožové lety a svislé osmičky v nožáku jsou bezchybné. Režim Assistu „Zamknutí“ zapínám přepínačem na kniplu motoru. Zde bych poukázal na analogii s automatickou převodovkou v automobilu. Ta jízdu zpříjemní a učiní ji komfortnější i tomu, kdo umí správně řadit převodovku mechanickou.
Žlutého Ferata mini postavil Pavel Tošovský, společně je máme rádi pro jejich nenáročnost. V současné době létá Ferátků již více. Vždy nám poskytnou notnou dávku klasické akrobacie a vždy si to s nimi užijeme.