Popis  LF-107  Luňák    rozpětí 3,5 m

 Létám převážně s různými akrobaty a rekreačně s hotlinerem, bývalou soutěžní Arianou. A najednou jsem dostal chuť si postavit něco ze zcela jiného soudku.

 Vstupní úvahy zahrnovaly několik požadavků :

·         Dlouhé roky jsem opomíjel létání v termice, nikdy jsem to moc neuměl a model by měl umožnit tuto disciplínu trénovat.

·         Model by měl zvládnou základní jednoduchou akrobacii.

·         Model raději větší, ovšem se snadným naložením do auta a snadným postavením v mé nevelké dílničce.

·         Měl by se podobat skutečnému větroni, nejlépe akrobatickému.

·         S novým modelem bych měl být samostatný s bezproblémovými starty - použití elektropohonu bylo bez diskusí.

·         Model by měl být pevný s možnými násobky přetížení blížících se k 10g.

·         Po mnoha letech "patlání" v epoxidu při výrobě soutěžních kompozitových modelů se nemohu nabažit krásné práce s voňavým dřevem. Proto by nový model měl být pokud možno co nejvíce v klasické stavbě. Bylo mě ale jasné, že na namáhaných uzlech se uhlíkovému kompozitu nevyhnu.

 Výsledkem je model pro radost, větroň s tvary Luňáka - dvojitá nostalgie. Jednak svou předlohou a jednak způsobem stavby našich dědů a pradědů. Když se k tomuto dědictví přimíchá trochu moderních materiálů a nejnovější výdobytky pohonných a radiových technologií, může vzniknout zajímavý model.

 Luňáka jsem konstruoval ve vhodné aplikaci na PC, poté připravil pláty na frézování a kamarád Pavel Tošovský (PTmodel) rozezněl symfonii své CNC frézky. A bylo na světě  mnoho set dílů z balzy, překližky a sklotextitu. Stavba připomínala tak trochu dětskou stavebnici, sesadit na zámky, zkontrolovat a zalepit. Vše je lepeno vteřinovým lepidlem HVP. Celý model je potažen Oracoverem.

  Základní technické údaje :

Rozpětí                            3 500    mm

Délka                               1 660    mm

Plocha křídla                      84,5  dm2

Plocha VOP                       12     dm2

Plocha FAI                         96,5  dm2

Letová hmotnost               4 362    g

Plošné zatížení křídla       51,6  g/dm2

Plošné zatížení FAI          45,2  g/dm2

Mohutnost VOP                  0,5       

  Trup

je tvořen středovým korýtkem z topolové překližky, ve kterém je ukotven motor, podvozek pohonné aku a serva SOP a podvozku. Přepážky jsou též z topolovky a v namáhaných částech z letecké překližky březové. Vnější obrys tvoří balzové podélníky, některé vyztužené smrkovým nosníkem. Díky žbrdlinkové konstrukci jsem si nemusel dělat starosti s průhlednou kabinou.

    Křídla

jsou klasické konstrukce se smrkovými pásnicemi nosníku a torzní skříní z balzy 2 mm.  Pro větší torzní tuhost jsou vztlakové klapky a křidélka vyztuženy uhlíkovou trubkou. Spojky křídel, značně vyztužené uhlíkovým rowingem, jsou integrovány do stojiny nosníku, vyčnívají z kořene křídla a zasouvají se proti sobě do dvou pevných kompozitových rámečků v přepážce trupu. Proti vysunutí jsou křídla zajištěny dvěma odpruženými kolíky-západkami. Nemám rád jakékoliv šroubování na letišti. V křídle jsou osazena 4 serva, pro účinné brzdění používám butterfly.

   Ocasní plochy

jsou též klasické konstrukce většinou z balzy 1,5 mm.  VOP je dělená, půlky se nasouvají na spojku z březové překližky, opáskované uhlíkovými pásnicemi 3x1 mm. Spojka je pevně zalepená v trupu a zajištění půlek VOP je opět odpruženími kolíky-západkami, opět žádné šroubování. Dvě serva VOP jsou umístěna v každé půlce, servo SOP je v trupu pod kabinou a náhon je z nerezových lanek Ø0,5 mm.

  RC vybavení

Přijímač Jeti REX 10 Assist s aktivovaným variem, doplněný satelitním přijímačem Rsat2 v režimu Dual Path. To znamená, že každý z přijímačů komunikuje s jedním HF modulem ve vysílači Jeti Duplex DC, cesta signálu k modelu je zdvojená a spolehlivost neskutečná. Napájení přijímací části a serv je BECem regulátoru.

  Serva

Celkem 6 ks KST X10 (10,8 kg) - křídlo a VOP, 1 ks KST DS725 MG (18 kg) -SOP a JX HV 5932 MG (32 kg) -podvozek.

  Pohon modelu

tvoří motor Jeti Phasor Race 2026/2700 (s převodem 6,75:1), řízený regulátorem Jeti MEZON 90 BEC, napájený sadou Power Ion  6S3P o kapacitě 7 800 mAh, složenou z článků 2600A. Mezon 90 jsem osadil, protože jsem ho měl doma. Na šesti článkový pohon by stačil levnější Mezon 120 BEC.

Nejlépe se mě osvědčila vrtule LOB 15/D/13, zajišťuje dostatečné stoupání, rozumný odběr a rozumné oteplení motoru. Kapacita akumulátoru stačí i na velmi dlouhé lety bez vlivu termiky. Vzhledem k odběrům motoru lze použít bez problému i sady Pover Ion  6S2P 5200 mAh z článků 2600A. I tak budete mít k dispozici dostatečně dlouhou dobu letu. Zkoušel jsem též vrtuli LOB 16/C/16, odběr byl  více než 80A a stoupání 21 m/s. Oteplování motoru bylo však značné a stoupání zbytečně velké, ještě méně realistické.  

Nechtělo se mně vymýšlet nevzhledné chladící otvory na přídi trupu. Navíc lze o jejich účinnosti s úspěchem pochybovat.  A tak jsem pro jistotu umístil na motor teplotní čidlo, které mě telemetricky hlídá je teplotu a alarm ve vysílači mě upozorní na překročení nastavené hodnoty. Pro běžné termické létání stačí motor mezi motorovými lety vychladnout (a to i když to "nenosí"), pouze při akrobacii, kdy motor využívám více, musím teplotu hlídat.

   Parametry pohonu : 

Telemetrie :

Vysílač Duplex DC mám nastaven tak, že zapnutím motoru automaticky spustím záznam všech telemetrických veličin. Loguji veškerou telemetrii, která se ukládá na SD kartu ve vysílači a to téměř všech modelů. Záznamy jsou velice úsporné a tak není problém s místem na kartě. Mám tak zaznamenány všechny mé starty. Mohou se hodit při řešení nestandardních situací, kdy se mi za letu něco nezdá, nebo se aktivuje některý alarm. Doma si v klidu projdu celý let a v naprosté většině případů zjistím důvod a mohu sjednat nápravu. Další využití letových záznamů je prevence. Několikrát za sezónu si projdu záznamy všech modelů, zda je vše v pořádku tak, jak má být. Např. proud do serv, napětí přijímací části, kvalita signálu Q, síla signálu na anténách, teplota regulátoru ... apod. Může to odhalit budoucí problémy. Telemetrické údaje jsou zajímavé např. i při ladění vhodné vrtule, při optimalizaci umístění antén apod.

Při letu Luňáka loguji celkem 30 veličin !  Nevěříte? Počítejte se mnou : 

Některé jsou životně důležité, některé jsou jen důležité a některé jsou pouze informativní (např. rotace v jednotlivých osách - ty se využívají např. pro umělý horizont).

Telemetrické veličiny dále využívám ve vysílači DC. Používám zvukovou signalizaci varia, mrtvou zónu mám nastavenou od -0,5 do +0,5 m/s, při klesání se ozývá souvislý klesající tón, při stoupání přerušovaný stoupající tón. Hlasitost tohoto pípání mohu měnit ovladačem P8. Zmáčknutím mžikového spínače SA mě hlasový výstup oznámí okamžitou hodnotu varia a každých 20 sec automaticky nahlásí aktuální výšku. Při vypnutí motoru mě nahlásí teplotu motoru. Potřebné informace mám k dispozici, aniž bych spustil model z očí. 

   Létání

Před startem ručně vyklopím podvozek do startovní polohy, pak není problém s velkým průměrem vrtule a start se stává lahůdkou. Je to pohodlnější, než starty z vozíku, nebo vystřelování gumou. Po startu sklopím podvozek do normální polohy, na kterou pak se sklopenou vrtulí přistávám.

Luňák létá stabilně a poměrně pomalu. Jeho nízké plošné zatížení se příznivě projevuje v termice, kde mu stačí i slabá termika na dlouhé lety. Vzhledem ke své velikosti a váze je to v podstatě takový "papírák", takže i přistání jsou pomalé a příjemné. Velice účinné je brzdění pomocí butterfly s výchylkami křidélek nahoru až 53°.

Při akrobacii mu však chybí dynamika do stoupavých obratů a poměrně rychle vytrácí rychlost. Nemůžeme od něj chtít dynamiku těžších a pevnějších kompozitových modelů. S vysokou rychlostí to nesmím přehánět, klasická stavba s torzní skříní z B2 (na konci křídla poměrně úzkou) má díky omezené torzní tuhosti své limity. Pokud si ale při akrobacii pomohu motorem, tak Luňák zvládá celou kulatou akrobacii. Zatáhnout za knipl se nebojím, pevnost křídel a spojek je dostatečná. Přijímač nyní registruje maximální hodnotu přetížení 11,2G!

Luňák je model pro poklidné polétání, ale v pohodě zvládá vítr i více než 9 m/s.

Jako protiváha k akrobatům a hotlinerům je to bezvadný relax.