Jak-54   rozpětí 2,1 m

 Líbí se mě letadla s hvězdicovými motory. Líbí se mě klasické akrobatické létání sobě pro radost. A tak po modelech Su-31 a Pitts S-12 přišel na řadu Jak-54.

 Při návrhu tohoto modelu jsem zvolil rozpětí 2 100 mm jako kompromis mezi letovými vlastnostmi, snadnou přepravou s pevnou výškovkou a vzhledem k uvažovanému pohonu.

Při návrhu trupu jsem se opět nechal inspirovat žbrdlinkovou konstrukcí našich pradědů. Jednak z takového řešení sálá nostalgie klasického modelářství, a jednak tím šetřím hmotnost a pracnost. Je to naprosto funkčně vyhovující řešení, odolné a tuhé. Navíc nemusím pracně shánět těžkou průhlednou kabinu (popř. i s pilotem), vyrábět a pracně lakovat laminátový motorový kryt.

 Vím, že řada modelářů by raději dala přednost maketovějšímu vzhledu, průhledné kabině, kruhovému průřezu trupu a maketovému krytu motoru. Proti gustu žádný dišputát. Jaka jsem si postavil hlavně pro radost z pohodového létání akrobacie.

 Model je klasicky celodřevěný. Ke dřevu patří i dural na namáhaná místa, zde použitý na podvozkové nohy. Z historicky "nečistých" materiálů je použit pouze uhlíkový rowing ve spojce křídla a  sklotextit na páčky kormidel. A samozřejmě nažehlovací folie Oracover, která dnes již k "nečistým" materiálům asi nepatří.

 Model jsem navrhl v prostředí vhodné aplikace na PC, takže nebyl problém následně přichystat data pro CNC frézování všech potřebných dílů z různých překližek, balzy a sklotextitu. Kamarád  Pavel Tošovský opět rozezněl CNC symfonii své frézky a všech 437 dílů bylo na světě. Zároveň se frézovala i řada dílů na montážní přípravky, které zrychlí a hlavně zpřesní stavbu.

 Poté vše připomíná dětskou stavebnici, díly sestavím nasucho na zámky, zkontroluji souosost, rovinnost a zalepím vteřinovým lepidlem. Našim pradědům by se to určitě líbilo. Jsem přesvědčen, že k našemu tvůrčímu a královskému hobby patří též hodiny příjemně strávené při stavbě modelů v teplé dílničce, zatímco venku řádí zimní plískanice.

   Technické údaje

 Rozpětí                       2 100 mm

Délka                          1 850 mm

Letová hmotnost         5 985 g

Plocha křídla                90,7 dm²

Plošné zatížení            66 g/dm²

   Konstrukce modelu

 Nosným prvkem trupu je vnitřní korýtko z topolové překližky, ve kterém je ukotvena motorová přepážka ze dvou vrstev březové překližky, podvozek, hlavní přepážka s integrovanou spojkou křídla. Jsou v něm uloženy pohonné akumulátory a veškeré RC vybavení včetně serva SOP. Vnější tvar trupu tvoří balzové nosníky 5x7 mm, vyztužené smrkovými nosníky 2x3 mm. Horní díl trupu je odnímací od zadní hrany kabiny až po předek trupu i s částí motorového krytu. Tím je zajištěn naprosto volný přístup k veškerému vybavení. Celý kryt se nasouvá odpředu na překližkové háčky a pod kabinou je zajištěn odpruženou západkou. Takže žádné šroubování při sestavování a výměně akumulátorů.

 Křídlo je klasické konstrukce, pásnice nosníku smrkové, stojiny nosníku jsou vyfrézovány z překližky, žebra z balzy 3 mm, torzní skříň a páskování žeber z balzy 2 mm. Půlky křídel se nasouvají na pevnou stojinu (je součástí trupové přepážky), vyztuženou uhlíkovým rowingem a jsou zajištěny odpruženými západkami. Je to rychlé a opět žádné šroubování.

 SOP a pevná VOP jsou klasické konstrukce s torzní skříní, většinou z balzy 1,5 mm.

 Model je potažen nažehlovací folií Oracover, barevná úprava je vyřezána z Orasticku a aranžérské folie.

   Pohon modelu

 Zvolil jsem výkonný motor Hacker Q80 - 13S 28pole KV175, řízený regulátorem Jeti Mezon 95 opto (s kompletní telemetrií). Pohonné akumulátory jsou Jeti Power Ion v konfiguraci 12S2P  5 200 mAh  (články 2600A).

 Při letových zkouškách mě nejlépe vyhověla uhlíková vrtule PTmodel  21/13 E, se kterou jsem naměřil parametry při plném plynu, staticky před letem, ostatní ve druhé minutě letu - hodnoty jsou v kapitole Motorizace.    

 S tímto pohonem mám k dispozici (podle stylu letu) od 7 do 10 minut akrobatického létání. Výkonu je opravdu dost, plný plyn dávám jen výjimečně při nejnáročnějších obratech. Komponenty pohonu jsou za letu zatíženy na max. 75% jejich možností, motor je po přistání vlahý. Dobré vyladění pohonu dokazuje i skutečné KV při vertikále, které je 83% z katalogové hodnoty motoru.

 Alternativně lze pro tento model použít i následující odzkoušené pohony :

1) Motor  Hacker A60 7S, vrtule PT 21/13, Power Ion 10S2P  5 200 mAh, regulátor Jeti Mezon 130 nebo 135

2) Motor AXI 5325/16, vrtule PT 22/12, Power Ion 6S3P 7 800 mAh, regulátor Jeti Mezon 120

3) Motor AXI 5325/16, vrtule PT 21/13, Power Ion 6S4P 10 400 mAh, regulátor Jeti Mezon 120

   Ovládání modelu

 Model je řízen systémem Duplex od firmy JETI model. Palubní instalaci tvoří přijímač Jeti REX 10 A se satelitním přijímačem Jeti Rsat, napájený dvoučlánkem Jeti Power Ion 2S1P  2 100 mAh, spínaným radiovým vypínačem Jeti RC Power Switch 10A. Vysílač Jeti Duplex DC  je nastaven do režimu Dual Path. To znamená, že každý z jeho dvou VF modulů komunikuje samostatně s jedním přijímačem, cesta signálu je zdvojena a spolehlivost neskutečná. I při výpadku jedné větve na řízení modelu nic nepoznáme.

   Serva

 Na křidélka a každou půlku výškovky jsem použil nízkoprofilová serva KST BLS 651 HV (celkem 4 kusy). Je to novinka roku 2021. Serva mají plastovou krabičku, kovové převody a střídavý motor. Jejich hmotnost je 44 g, jsou rychlá (0,08 sec/60°) a silná (130 Ncm). Pracují velmi přesně a velmi dobře drží neutrál s velmi malým pásmem necitlivosti. Jejich nízký profil je výhodou zejména ve výškovce, kde se bez problému vejdou na výšku i do nižšího profilu. A vzhledem ke své výborné kvalitě jsou cenově přijatelné.

Na směrovku jsem použil silnější celokovové servo KST DS 725 MG HV (70 g, 0,08 sec/60°, 180 Ncm).

   Telemetrie

 Systém Jeti Duplex EX umožňuje přenos zvolených telemetrických veličin z modelu do vysílače. Na tomto modelu přenáším :

·         z regulátoru Mezon: napětí a proud pohonné baterie, otáčky motoru, odebranou kapacitu, teplotu regulátoru, čas běhu a procento plynu PWM

·         z přijímačů: napětí na obou přijímačích, síla signálu na všech čtyřech anténách obou přijímačů, procento správně přenesených paketů opět z obou přijímačů, teplotu hlavního přijímače, úhlové rychlosti otáčení ve všech třech osách a hodnotu tíhového zrychlení G

·         z vysílače: polohu čtyř vybraných ovladačů

 Celkem tedy 24 parametrů. Pro akrobatický model je to vše, co bychom mohli potřebovat pro dokonalý přehled o funkci jeho systémů a řešení nestandardních stavů.

 Ve vysílači je uživatelsky přívětivě zpracovávám čtyřmi způsoby :

1.      Aktuální hodnotu veličin si zobrazuji na displeji vysílače v reálném čase. Na první obrazovce mám zobrazenu odebranou kapacitu, čas letu a foto modelu. Na dalších obrazovkách mám odebíraný proud, napětí, otáčky, sílu signálu, kvalitu přenosu Q a další.

2.      Na některé veličiny mám nastaveny alarmy. Takto si hlídám důležité parametry, jako je síla signálu na anténách, kvalitu přenosu Q, napětí na přijímačích, napětí pohonných akumulátorů a odebranou kapacitu. Při splnění podmínky alarmu mě hlasový výstup upozorní a mohu ihned reagovat. Např. při hlášce o překročení odebrané kapacity mě příjemný dívčí hlas upozorní a jdu na přistání. Tím mám zajištěno vždy dost energie na přistání a nemusím sledovat čas letu, který se navíc mění podle stylu létání.

3.      V hlasovém výstupu si můžeme nastavit periodické automatické hlášení zvolené veličiny, nebo si nastavit spínač pro okamžité hlášení. Používám hlášení o odebrané kapacitě pohonných akumulátorů po stisknutí mžikového spínače.

4.      Veškeré telemetrické údaje ze všech startů všech modelů si loguji a ukládám na kartu vysílače. Záznamy jsou datově velmi úsporné, a tak není problém s místem na kartě.

 Doma si mohu v klidu pomocí Jeti Studia veškeré nalogované parametry zobrazit. Je to užitečné pro ladění pohonu, pro ladění umístění antén apod. Také je to dobrá prevence, dvakrát třikrát za sezónu zkontroluji důležité parametry, zda je vše v pořádku. Mohu tak s předstihem odhalit např. zhoršující se silu signálu na anténě při poškození koaxiálního kabelu antény.

 Testování vrtulí je s telemetrickými záznamy radostí. Během pár minut jednoho letu zaznamenám všechny údaje při různých letových režimech a doma v klidu pomocí Jeti Studia vše vyhodnotím.

   Letové vlastnosti

Jak-54 plní moje představy o modelu na klasickou akrobacii a jsem s ním velmi spokojen. Díky tlustým profilům (a to i na ocasních plochách) a průřezu trupu není v horizontu příliš rychlý a v sestupných fázích se rozbíhá jen málo. Při přetažení si nechá líbit velice mnoho – až nebezpečně mnoho – až svádí k mylnému pocitu, že prostě nejde utrhnout. Při přetažení reagují kormidla do poslední chvíle, k utržení dojde vláčně a po přidání plynu se sebere velice rychle. Přistání je vzhledem k nízké minimální rychlosti příjemné.

 S Jakáčkem si to na letišti vždy užijeme.