FERAT  EVO

Feratů v různých variantách jsem navrhl a postavil více. Od spalovacích verzí (první byl koncem 70. let minulého století na motor MVVS 3,5 ccm), k řadě verzí s elektrickým pohonem. U každého následovníka jsem se snažil postupně provádět úpravy ke zlepšení letových vlastností při akrobacii. Společným znakem Feratů bylo křídlo vcelku a akumulátory pod křídlem. Posledním typem této koncepce byl Ferat mini. Jednalo se tedy o mírné hornoplošníky, což nebylo zcela v souladu s požadavky na správné provedení nožových letů a nožových partií akrobatických obratů.

Tento nedostatek odstranil další evoluční krok - Ferat 3D.

Rozpůlil jsem křídlo, použil středoplošnou koncepci a akumulátor umístil do osy modelu. S vědomím, že „kila v luftě ničím nenahradíš“ jsem model zvětšil na rozpětí 1 600 mm s předpokládanou hmotností do 2 300 g. Pod křídlem vyšlo dostatečné místo pro bezpečné uchopení trupu, a tak jsem mohl zachovat výhodu startů z ruky a přistání na břicho kdekoliv, i do neupravené trávy.

Nový Ferat 3D drží nožové lety velmi dobře a zvýšená hmotnost se příznivě projevila na plynulosti letu ve větrném počasí. To vše při zachování příjemných letových vlastností jeho předchůdců s dostatečnou výkonovou rezervou. Prostě akrobatické polétání bez kompromisů. Další informace o výše jmenovaných modelech můžete shlédnout na těchto stránkách.

Ale menší Ferat mini měl stále své kouzlo. Díky menším rozměrům, menšímu akumulátoru a menší hmotnosti jsem ho rád bral na letiště jako doplněk při létání s většími modely. Tím se urodila neodbytná myšlenka na jeho inovaci a další vylepšení jeho akrobatických vlastností.

Středoplošnou koncepci nové varianty jsem převzal z Feratu 3D, oproti Feratu mini jsem ho mírně zvětšil, protože výkonu je k dispozici dost. Zvětšil jsem boční plochu zadní části trupu a plochu kormidla SOP pod osou VOP.

A tak vznikla další varianta - Ferat EVO.  

Modely navrhuji ve vhodné aplikaci na PC, poté připravím data pro CNC frézování. Kamarád Pavel Tošovský (PT model) rozezní symfonii CNC frézky a několik plátů se všemi tvarovými díly z různých překližek, balzy a sklotextitu je na světě. Zároveň se frézuje i řada montážních přípravků, které zrychlí stavbu a zajistí rovnou a nezkroucenou kostru. Stavba pak pokračuje rychle.

Konstrukce modelu

je téměř shodná s předchozími sourozenci a tím i popis bude podobný.

Půlené křídlo má žebra, potahy torzních skříní a plaňkování z balzy 1,5 mm. Nosník křídla je tvořen smrkovými pásnicemi 2x10 mm, ke konci se zužující na  2x3 mm. Stojiny nosníku jsou z topolové překližky a balzy.

Spojka křídla je vyfrézována ze sklotextitu tl. 3 mm. Zasouvá se do rámečků z letecké březové překližky, ukotvených v bočnicích trupu a do kapes v nosníku křídla. Hmotnost sklotextitové spojky je 33g.

Půlky křídla jsou proti vysunutí zajištěny odpruženými kolíky, které zapadají do otvorů ve sklotextitové spojce. Je to rychlé, spolehlivé a bez zdlouhavého šroubování.

Žebra, potahy a plaňkování VOP a SOP jsou z balzy 1,5 mm. Jejich nosníky jsou z balzy 4 mm, zesílené smrkovými nosníky 2x2 mm.

Bočnice trupu z balzy 2 mm jsou v rozích vyztuženy smrkovými nosníky dole 2x3 mm, nahoře 2x4mm a diagonálními výztuhami z balzy 2x6 mm. Předek trupu a odnímací kabina jsou plaňkovány z lehké balzy 3 mm. Potah hřbetu zadní části trupu je z balzy 1,5 mm. Kuželem z 3D tiskárny prochází duralový trámec sklopné vrtule.

Hmotnost draku před potažením byla 556 g.

Model je potažen nažehlovací folií Oracover a Kavan, barevné doplňky jsou z Orasticku a nápisy z reklamní folie. Hmotnost potahu celého modelu je 116 g.

Chlazení motoru

jsem vyřešil stejně jako u ostatních Feratů otvory shora za kuželem a odsávacími otvory na bocích před motorovou přepážkou. Teplotní čidlo motoru jsem umístil do prostoru mezi vinutí a zadní víko motoru a zalepil 5min epoxi.

Chlazení se opět ukázalo jako účinné. Při dynamickém létání v letních teplotách vzduchu kolem 30°C je teplota motoru do 60°C, po přistání se během pár minut vyšplhá přibližně k 70°C. To je velmi dobré, samozřejmě k tomu přispívá i dobrá účinnost motorů AXI a jejich vnitřní chlazení.

Technické parametry

Osazení modelu

Příkony pohonu při plném plynu

Telemetrie

----  z regulátoru  - proud, napětí pohonných aku, odebranou kapacitu, otáčky motoru a teploty regulátoru a obvodů BEC

----  z MT-125 EX – teplotu motoru

----  z přijímače – napětí na přijímači, sílu signálu na obou anténách, parametr Q (%správně přenesených paketů) a teplota přijímače. 

Celkem tedy 12 parametrů, které ve vysílači zpracovávám čtyřmi způsoby:

1.    Aktuální hodnotu veličin si zobrazuji na displeji vysílače v reálném čase. Na první obrazovce mám zobrazenu odebranou kapacitu, čas letu, odebíraný proud a foto modelu. Na dalších obrazovkách mám napětí, otáčky, teplotu motoru, sílu signálu, kvalitu přenosu Q a další.

2.    Na některé veličiny mám nastaveny alarmy. Takto si hlídám důležité parametry, jako je síla signálu na anténách, kvalitu přenosu Q, napětí na přijímačích, napětí pohonných akumulátorů, odebranou kapacitu a teplotu motoru. Při splnění podmínky alarmu mě hlasový výstup upozorní a mohu ihned reagovat. Např. při hlášce o překročení odebrané kapacity mě příjemný dívčí hlas upozorní a jdu na přistání. Tím mám zajištěno vždy dost energie na přistání a nemusím sledovat čas letu, který se navíc mění podle stylu létání. Také si hlídám teplotu motoru, je to jistota při velmi teplém počasí. Vědomí, že mám vše pod kontrolou, přidá pohodu a klid při létání.

3.    V hlasovém výstupu si můžeme nastavit periodické automatické hlášení zvolené veličiny, nebo si nastavit spínač pro okamžité hlášení. Používám dvoupolohový mžikový spínač, stiskem od sebe mě hlasový výstup kdykoliv během letu oznámí odebranou kapacitu, stiskem k sobě dobu letu – to vše, aniž bych musel spustit oči z modelu.

4.    Veškeré telemetrické údaje ze všech startů všech modelů si loguji a ukládám na kartu vysílače. Záznamy jsou datově velmi úsporné, a tak není problém s místem na kartě.

Doma si mohu pomocí Jeti Studia veškeré nalogované parametry zobrazit. Je to užitečné pro ladění pohonu, pro kontrolu umístění antén a řešení nestandardních stavů. Také je to dobrá prevence, dvakrát třikrát za sezónu zkontroluji důležité parametry, zda je vše v pořádku. Mohu tak s předstihem odhalit např. zhoršující se silu signálu na anténě při poškození koaxiálního kabelu antény.

Testování vrtulí je s telemetrickými záznamy radostí. Během pár minut jednoho letu zaznamenám všechny údaje při různých letových režimech a doma v klidu pomocí Jeti Studia vše vyhodnotím.

Létání

Na modelu používám dva letové režimy. V režimu akrobacie mám křivkou plynu upraven minimální motor tak, aby se při staženém ovladači plynu nevypínal a nebyla aktivována brzda. Motor běží na minimální otáčky (s odběrem pod 2A) a nesklopená vrtule brzdí při sestupných fázích letu.

V tomto režimu akrobacie je model seřízen tak, že v horizontu musím držet výškovku mírně nataženou a při letu na zádech stejně mírně potlačenou. Je to důležité nastavení modelu pro správnou akrobacii. Výkruty jsou pak rovné a nesudovité. Při uvedení do kolmého stoupání a puštění ovladače výškovky model pokračuje rovnou vertikálou. Při kolmém letu dolů se staženým motorem nikam neuhýbá.

Při přistání bez motoru se sklopenou vrtulí Ferat EVO  velmi dobře klouže, přispívají tomu i jeho štíhlé tvary. Připomíná to přistávání s větroněm. Nasazovat na finále se musí daleko a nízko. Znesnadňuje to správný rozpočet a na malých plochách s překážkami kolem (např. keře, vzrostlé plodiny) by mohl být problém.

Z tohoto důvodu používám druhý letový režim přistání. V něm mám nastaveny menší výchylky, přimixovanou směrovku ke křidélkům a výškovka je vytrimována na kluz bez motoru. Křivkou plynu mám posunutý motor tak, že je vypnutý s aktivovanou brzdou asi na 25% výchylky ovladače motoru.  V rozsahu 0 až 20% výchylky ovladače motoru se aktivuje částečný butterfly vychýlením křidélek nahoru na +20 až +30°. Korekce výškovky není nutná. Tím se vyruší část vztlaku, zvýší čelní odpor a Ferat sestupuje větším úhlem tak, jak se na akrobatický motorák sluší a patří. Ovladatelnost není nijak narušena. Pokud je rozpočet krátký stačí posunout ovladač nad 20%,  butterfly se zavře a kluz se zlepší. Na 20% výchylky ovladače mám nastaveno pípnutí, tím mám jednoznačně signalizovanou aktivaci butterfly. Dalším posunutím ovladače se zapíná motor a mohu se dotáhnout při krátkém rozpočtu. Je to pohodlné, intuitivní a mně to takto náramně vyhovuje. Používám to takto u všech variant Feratů.

Domnívám se, že záměr na další evoluční krok se povedl. Ferat EVO si zachoval velmi dobré akrobatické vlastnosti svého předchůdce 3D, je rychlý, stabilní a velmi obratný. Během akrobacie se chová neutrálně, kam ho namířím, tam letí. Při správném seřízení a díky středoplošnému uspořádání drží nožové lety velmi dobře.

Výkon pohonu umožňuje rychlé vertikály bez omezení, na běžnou akrobacii stačí 60% výkonu motoru. Model snese velké přetažení, po utržení se brzy chytne s malou ztrátou výšky. Vývrtku vybírá po uvolnění ovladačů během ¼ otočky, kopané výkruty zastavuje okamžitě. Ferata EVO jsem navrhl tak, abych se nikdy nemusel bát jakkoliv a v jakékoliv rychlosti zatáhnout za ovladače. Sebedivočejší „lomcováky“ mu neuškodí. Řekl bych, že si v nich libuje.

Starty z ruky jsou bezproblémové, motor si model okamžitě „vezme“.

S Feratem EVO si pokaždé užiji hezké chvilky na letišti.