MARIO

V kolonce Alex jsem popsal malé aerovleky s akrobatickým větroněm Alex, který bezvadně akrobatí a lze se s ním dobře vyřádit i na svahu. Je však rychlejší a bublinkové (EPP) vlečné trochu ztrácejí dech.

Z tohoto důvodu vyvstal požadavek na rychlejší a silnější vlečnou.  Nechtělo se mně stavět účelovou bedničkovou konstrukci, a proto jsem navrhnul modýlek v duchu letadel z 30tých let minulého století. Model s dostatečným výkonem pro vlekání větroňů o rozpětí až 2,5 metru a s velkými koly na bezpečný start z vyšší trávy.  A také model pro rekreační polétání a výcvik mírně pokročilých pilotů.

A tak se narodil Mario. Po jeho konstrukčním zpracování následovala příprava dat pro frézování, u Pavla Tošovského zazněla lahodná hudba CNC frézky a 5 plátů s 238 díly modelu bylo na světě.  Stavba mně trvala 2 měsíce a Mario byl připraven na zálet.

Konstrukční řešení

Křídlo je půlené, spojeno uhlíkovou trubkou Ø12/ Ø10 mm do které je pro zpevnění vlepena buková kulatina Ø10 mm. Žebra jsou z balzy 2 mm, potah torzní skříně, odtokovky a plaňkování žeber jsou z balzy 1,5 mm. Nosník křídla tvoří pásnice ze smrkové lišty 2x10, ke konci se zužující na 2x4 a balzové stojiny.

SOP a VOP jsou konstrukční, žebra z balzy 2 mm, plaňkování a odtokovky z balzy 1,5 mm. Mezi směrovkou, výškovkou a trupem je provléknuto nerezové lanko Ø 0,5 mm, které zabrání zaháknutí vlečného lanka za kormidla.

Trup je žbrdlinkové konstrukce s podélníky z balzy a smrkových nosníků. Přepážky jsou z topolové překližky, v namáhaných místech kolem podvozku, uchycení spojovací trubky a motoru jsou z překližky březové. V přední části je odlehčený vnitřní truhlík, ve kterém jsou ukotveny hlavní komponenty. Podvozek je z duralu 2 mm a kola mají průměr 107 mm. Vlečný háček je umístěn na hřbetě za pilotem a je ovládán servem . Serva VOP a SOP jsou pod překrytem trupu a náhon kormidel je plastovými bowdeny Ø2/ Ø1 mm s protáhnutým pružinovým drátem Ø 0,8 mm .

Povrchová úprava

Model je potažen nažehlovací folií Kavan, barevné doplňky jsou ze samolepícího Orasticku a nápisy jsou vyříznuté z reklamní folie. Hmotnost potahu je 106 g.

Technické údaje

RC vybavení

Model je ovládán systémem Jeti model Duplex EX, přijímač Rex7 Ass s aktivovaným váriem. Palubní systém je napájen z BEC regulátoru, serva jsou Kavan GO 1017 MG, celkem 5 kusů.

Pohon

Parametry pohonu

na plný plyn ve třetí minutě letu (měřeno telemetrií Jeti Duplex)

Maximální stoupání v sólo letu je 12,5 m/s.

Létání

Mario se jako vlečná osvědčil. Starty ze země jsou rychlé a bezproblémové. Větroň Alex startuje též ze země, díky výkonnému motoru ho Mario vytáhne asi na 2 až 3 metrech, a to i z trávy 10 až 15 cm vysoké. Je to pohodlnější a bezpečnější, než házet větroně z ruky.

Během vleku není třeba dávat plný plyn, let je pak klidnější a realistický. Vlek do 150 metrů trvá asi 40 sec. Navzdory dobrému chlazení motoru náporem vzduchu (na spodku trupu před podvozkem jsou odváděcí otvory) je nutné hlídat teplotu motoru.

V některých fázích aerovleku se obtížně odhaduje správný úhel stoupání. Tady pomůže akustické vário. Používám rozsah pípání do 6 m/s, a měnící tón mě informuje o stoupání modelu. Za pár startů se dostane do ucha ten správný tón pro optimální stoupání a mohu se jím řídit.

Další šikovný pomocník je stabilizace Assist. Vyzkoušel jsem režim, kdy po startu a ustálení stoupání zapnu mód Assistu „zamknutí“ (heading hold), ve kterém mám stabilizovaná pouze křidélka a výškovku. Assist udržuje křídla v horizontu a výškovku v úhlu stoupání, které bylo v okamžiku zapnutí tohoto módu. Zatáčky ve vleku provádím pouze směrovkou, což mě připadá lepší i pro pilota větroně. O úhel stoupání se nemusím starat, ale stále mám možnost provést případné korekce. Cukance od větroně, o které není nouze, let vlečné v tomto režimu téměř neovlivní. Názor na tento režim bude asi individuální, ale mně docela vyhovuje. Jenom se nesmí zapomenout ho po vypnutí větroně a hlavně před přistáním vypnout.

Mario je dobrý i na rekreační polétání pro radost. Zvládá kompletní klasickou akrobacii. Výkruty jsou díky nesouměrnému nosnému profilu poněkud sudovité, ale to k letadlům z 30tých let patří.

Pomalé nízké průlety, třeba i s mezipřistáním, jsou to správné aviatické kochání. Ještě se musím přinutit vybavit pilota vlající šálou.